Zastav se
Abychom mohli mít ze života dobrý pocit, často věříme, že cestou k tomu je úspěch. Ale považujeme se za úspěšné jen tehdy, když nám to potvrdí okolí. Tento přístup přináší problémy – validace může přijít, ale také nemusí, bez ohledu na to, jak moc se snažíme. Pokud podmíníme své štěstí něčím, co nemáme pod kontrolou, jako jsou nálady a uznání ostatních, nikdy nenajdeme klid.
Další pastí je, že mnohdy ani nevíme, za čím se ženeme. Rozlišujme: chci naplnit základní potřeby, nebo mě trápí, že nemám něco „lepšího“? Touha sama nezmizí, ale můžeme ji proměnit. Jak?
Zastavením.
Teď zpomalte. Věnujte každému řádku následujícího textu plnou pozornost. Čtěte pomalu a vnímejte každé slovo.
Uvědomme si, co máme právě teď. Darujme si hluboký nádech a pomalý výdech. Cítíme, jak tělo spočívá na zemi/židli?
Není to úžasné? Žijeme na planetě, která se točí ve vesmíru, obklopeni atmosférou, která nám dává možnost dýchat. Máme co jíst. Máme kde spát. Žijeme. A to je zázrak.
Zastavme se. Alespoň na pár dechů. Prociťme, jak se tělo dotýká oblečení. Vnímejme teplo, které vyzařují naše dlaně.
Spojme dlaně propletením prstů rukou. Navnímejme to propojení. Darujme si teplo sami sobě. Nadechněme se znovu. Pomalu. Vydechněme ještě pomaleji.
Představme si, že alespoň na minutu nic nemusíme měnit. Nechme svět světem a jen vnímejme, že jsme.
A to že JSME, je samo o sobě dostatečně dobré.
Jen zastavení nás může osvobodit z kolotoče touhy. V pohybu to nikdy nedokážeme.