Hluboké stavy mysli
Je mnoho různých adeptů jógy a ne každý z nich je motivován k jógové praxi tím, že touží po prožitcích spojených s hlubšími stavy mysli. Pravdou však je, že si to někdy ani nemusíme přesně uvědomovat, co se děje a dojde nám to až zpětně, až to vědomí a podvědomí zpracuje.
Abychom se pochopili, musím zmínit, co někteří možná znají, že mysl rozdělujeme na dvě části - Manas a Buddhi. Manas je ta “nižší” racionální mysl, která nám pomáhá v každodenním fungování a kterou nutně pro život potřebujeme. Avšak je zdrojem šumu, roztěkanosti a vlastně příčinou všeho, co cítíme, ať se nám to líbí nebo ne - proto se myslí většinou člověk začne zabývat, až mu není dobře. Dokud je mysl zdrojem příjemného, tak nám to vyhovuje. V tomto ohledu jsou často i pokročilejší jogíni pokrytci.
Vyšší mysl se nazývá Buddhi a můžeme ji chápat jako intuici, takový ten tichounký hlásek, který prostě ví. Ví, co je správné a ví, co nás posouvá vpřed.
No a teď k věci. Pokud se v průběhu cvičení dosáhne stavu koncentrace, o který se snažíme usilovat jednobodovým zaměřením své pozornosti buď na nějaký konkrétní sval, na prodýchání některé oblasti těla, na kontakt se zemí, bod mezi obočím atd. tak se při tomto stavu začne rozpouštět Manas. To způsobí celou řadu věcí.
Tak zaprvé Manas začne šílet a nebude se jí líbit, že se ji snažíme rozpustit pomocí koncentrace, tak vymyslí vše možné i nemožné, aby nás odlákala od soustředění se. A náš hlavní úkol je setrvat. Nenechat se zlomit.
Následně, pokud stav udržíme (třeba proto, že je to něco nového, nebo nás to baví), začnou se objevovat emoce, pocity, taková poslední snaha mysli o to se zachránit před rozpuštěním. Pocity mohou být nepříjemné, na hraně smutku, strachu, mohou však být i euforické. Jóga má v tomhle naprosto jasno. Nesmíme jim věnovat ani zrnko pozornosti. Jakmile to uděláme (a to věřte, že to uděláte), tak stav končí, protože jsme ukončili to, co ten stav vyvolalo, tedy tu prvotní koncentraci.
Je dobré se dostat do takového lehce lhostejného stavu, kdy se prostě koncetruji, ale i kdyby se kolem mě začalo střílet, tak se nehnu, nevěnuju tomu pozornost. Zajímá mě jen to, na co se Buddhi na začátku rozhodlo začít soustředit. (Nepleťte si to s takovým tím rozpliznutím pozornosti, vytěsnění se, protože to nemá s koncentrací nic společného. Stejně tak jako stavy když usínám při relaxaci.)
Pokud se opakovaně dostaneme až sem, začneme zjišťovat, že to jde dělat s lehkostí, postupně ubíráme úsilí. A tak stav může konečně přejít v meditaci. Jóga za meditaci považuje takový stav, ve kterém je stále ten objekt pozorování a ta samotná činnost pozorování. Rozdíl oproti “pouhé” koncentraci je ale v tom, že již jakoby nemáme pocit, že to “děláme” ale že se to “děje”. Možná se to trochu dotýká té výše zmíněné lhostejnosti.
A teď PROČ bych se měl tak namáhat? Dosažení hlubokých stavů je velmi obtížné, závisí to na našem aktuálním rozpoložení, ale i na tom, co máme od narození doteď za sebou. Jakou bych měl mít motivaci, když mi stačí se protáhnout, zklidnit, prodýchat? Proč chtít rozpustit mysl? Já mám mysl rád, vždyť se mi žije dobře, vždyť divej, kam až se předkloním, jóga mi pomáhá už takhle, nemusím být zrovna jak nějaký magor v tranzu.
Důvodů je několik. Především rozpuštění mysli = jóga. To bylo kodifikováno již dávno a není třeba to zpochybňovat. Dále při rozpuštění mysli, stavu Amanaska (“a” je zápor a pak tam vidíte tu mysl, manas) dochází k očistě. Ale o ní nevíte. Ta očista se totiž děje v podvědomí. Podvědomí je oblast, do které vědomí nesmíme pustit, protože by nám prostě mohlo hrábnout. Je to obranný mechanismus člověka. Ale jóga s ním pracuje nenápadně právě v těch hlubších stavech. My si nemůžeme nikdy v danou chvíli uvědomit, co se očišťuje, protože bychom tím ten stav přerušili, jak jsem už říkal. Můžeme si to uvědomit až zpětně. Prostě se něco změní v nás. Jednoduše se začneme v některých situacích chovat jinak, reagovat jinak. A Buddhi potvrdí, že lépe.
Všudypřítomnou touhu po tom, aby se svět kolem nás upravil dle našich představ, můžeme přetransformovat v touhu po dosažení klidné soustředěné mysli a tím změnit sebe a až tím změnit to, jak vnímáme svět kolem nás.