Sangha
Cesta jógou je cesta osamocená. Většina toho, co člověk prožije a má na něj hlubší dopad, není dost dobře sdělitelná širšímu okolí. Dodnes si pamatuju celkem jasně, jak jsem se jako děcko snažil sdílet tyto pocity/zážitky se svojí rodinou a bylo mi spíše řečeno, ať si dávám pozor, aby mi nehráblo.
Možná měli pravdu, možná mi fakt hráblo.
Dnes si ale přece jen troufám říci, že sdílení může pomoct, pokud se nám podaří najít vhodnou osobu či skupinu, která je podobně laděná a našich neohrabaných a nedokonalých pokusů o verbální vyjádření nevyjádřitelného se nezalekne. V józe se této skupině říká sangha. Je to komunita. Vzniká spojením různých duší. Jógová sangha je však v něčem specifická. Zpravidla je každému úplně jedno z jaké společenské vrsty se kdo do ní dostane. V jógové komunitě se nebojíme tykání, jsme zde všichni za stejným účelem, není třeba živit pocity nadřazenosti, jsme na stejné lodi, plavíme se vstříc vnitřní svobodě. Jógová sangha přijímá, pokud je dotyčný otevřený, upřímný, věrným ztělesněním sebe sama. Zajímavé je, že ale jógová sangha aspiranta ani neodvrhne, pokud nedokáže být upřimný a třeba si na něco hraje. Sangha totiž trpělivě čeká, až se hrubé vrstvy rozpustí, až poodhalí své srdce, pak jej přijme do své nekonečně hluboké náruče.
Moderní doba s sebou přinesla jisté odcizení. Pokud někoho dost dobře neznáme, tak nemáme ve zvyku se otevírat a ukazovat svou zranitelnost. Jsme navenek spíše hrdí, úspěšní, nedostupní. Duchovní ale i vůbec životní rozvoj však trvá mnohem déle, pokud jsme na to úplně sami. Nastavovat si férově zrcadlo sám sobě dokáže jen hrstka vyvolených. Tu touhu po vnitřním růstu a averzi vůči ustrnutí v józe sdílíme všichni. Přebíráme zodpovědnost za své štěstí a přemýšlíme nad tím, co ovlivnit lze a co ne. Správný úsudek si jistě musíme udělat vždy koneckonců sami, ale mít kolem sebe několik podobně laděných osob nám může poskytnout jakési orientační body, pomocí jejichž triangulace výrazně rychleji pochopíme, kde jsme a kudy máme pokračovat.
Zranitelnost je ctnost, které se dnes bojíme. Ale zranitelné je víceméně jen ego, proto se jogín nebojí otevřít. Ví, že ego je jen nástroj pro přežití. To podstatné, tedy vědomí, zranit nelze. Proto postupně ohalíme své nitro, neboť jógová sangha poskytuje zcela bezpečný prostor, který všem pomáhá se uzdravit a nasměrovat dál.