Sangha

Cesta jógou je cesta osamocená. Většina toho, co člověk prožije a má na něj hlubší dopad, není dost dobře sdělitelná širšímu okolí. Dodnes si pamatuju celkem jasně, jak jsem se jako děcko snažil sdílet tyto pocity/zážitky se svojí rodinou a bylo mi spíše řečeno, ať si dávám pozor, aby mi nehráblo.

Možná měli pravdu, možná mi fakt hráblo.

Dnes si ale přece jen troufám říci, že sdílení může pomoct, pokud se nám podaří najít vhodnou osobu či skupinu, která je podobně laděná a našich neohrabaných a nedokonalých pokusů o verbální vyjádření nevyjádřitelného se nezalekne. V józe se této skupině říká sangha. Je to komunita. Vzniká spojením různých duší. Jógová sangha je však v něčem specifická. Zpravidla je každému úplně jedno z jaké společenské vrsty se kdo do ní dostane. V jógové komunitě se nebojíme tykání, jsme zde všichni za stejným účelem, není třeba živit pocity nadřazenosti, jsme na stejné lodi, plavíme se vstříc vnitřní svobodě. Jógová sangha přijímá, pokud je dotyčný otevřený, upřímný, věrným ztělesněním sebe sama. Zajímavé je, že ale jógová sangha aspiranta ani neodvrhne, pokud nedokáže být upřimný a třeba si na něco hraje. Sangha totiž trpělivě čeká, až se hrubé vrstvy rozpustí, až poodhalí své srdce, pak jej přijme do své nekonečně hluboké náruče.

Moderní doba s sebou přinesla jisté odcizení. Pokud někoho dost dobře neznáme, tak nemáme ve zvyku se otevírat a ukazovat svou zranitelnost. Jsme navenek spíše hrdí, úspěšní, nedostupní. Duchovní ale i vůbec životní rozvoj však trvá mnohem déle, pokud jsme na to úplně sami. Nastavovat si férově zrcadlo sám sobě dokáže jen hrstka vyvolených. Tu touhu po vnitřním růstu a averzi vůči ustrnutí v józe sdílíme všichni. Přebíráme zodpovědnost za své štěstí a přemýšlíme nad tím, co ovlivnit lze a co ne. Správný úsudek si jistě musíme udělat vždy koneckonců sami, ale mít kolem sebe několik podobně laděných osob nám může poskytnout jakési orientační body, pomocí jejichž triangulace výrazně rychleji pochopíme, kde jsme a kudy máme pokračovat.

Slovo sangha pochází ze sanskrtu a znamená společenství, shromáždění. Nejvíc ho známe z buddhismu, kde je sangha jedním ze tří útočišť, vedle Buddhy a dharmy, jeho učení. Jóga má podobné slovo, satsang. Sat je pravda, skutečnost, a sanga je společnost, spojení. Satsang je tedy společnost pravdy, nebo lidí, kteří ji hledají. Říká se, že jakou společnost si vybíráme, takovými se stáváme. Myslím, že na tom něco je.

Jak takovou sanghu najít? Nemusí to být nic velkého ani slavnostního. Pravidelná skupina, se kterou cvičíte každý týden. Pár lidí, se kterými se po lekci zdržíte u čaje. Kamarád, kterému můžete zavolat, když se vám v praxi něco zadrhne. Důležité je, aby to byli lidé, se kterými můžete mluvit upřímně a oni vás nebudou soudit ani poučovat.

Neznamená to, že si budeme ve všem rozumět. Na jógových víkendech se v sále potkávají lidé různého věku, zálib i názorů a zjišťují, že jsou si v jádru vlastně podobní. Sangha není parta lidí, kteří si navzájem přikyvují. Je to prostor, kde se můžeme lišit a přesto zůstat spolu.

A ještě jedna věc. Sangha nám nemá nahradit vlastní praxi ani vlastní úsudek. Pokud bychom se na ni upnuli tak, že bez ní nedokážeme udělat krok, vyměnili jsme jen jednu závislost za druhou. Je to spíš opora, o kterou se můžeme na chvíli opřít, když nám dochází síly, a pak jít zase dál po svých.

Zranitelnost je ctnost, které se dnes bojíme. Ale zranitelné je víceméně jen ego, proto se jogín nebojí otevřít. Ví, že ego je jen nástroj pro přežití. To podstatné, tedy vědomí, zranit nelze. Proto postupně ohalíme své nitro, neboť jógová sangha poskytuje zcela bezpečný prostor, který všem pomáhá se uzdravit a nasměrovat dál.

2/7/2025