Jóga nemá konce
V poslední době se věnuji svědomitě studiu historie jógy a to i tzv. moderní jógy. Je pro mě naprosto fascinující - jak toto slovo JÓGA - zaznívá z úst lidí napříč tisíciletími a pokaždé na základě kontextu, místa a doby znamená něco jiného. Dnes označíme slovem jóga opravdu velmi (někdy až moc) pestrou škálu aktivit.
Je to jako jakási nesmrtelná měňavka, která velmi ochotně přijme nový trend a začlení jej do sebe. Ukažte mi nějakou jinou činnost, metodologii, technologii, která se po stovky let ochotně mění (někdy skutečně až téměř k nepoznání) a přitom si v její univerzálnosti stále všimneme toho, že funguje a že za tolik let neztratila své jádro, které je tou hlavní “účinnou látkou”.
Například William Walker Atkinson se jednoho dne začátkem 20. století probudí a po konzultaci s armádou a učiteli zpěvu se prostě rozhodne, že jakožto samozvaný Yogi Ramacharaka napíše knihu (která se rozšíří díky theosofické společnosti z USA do celého světa) o lidském dechu. A tam učí dech “od spoda”. Tedy začít pohybem bránice a posléze vést dech vzhůru, otevřít hrudník, nadechnout pod klíční kosti.
Do té doby pojem PLNÝ JÓGOVÝ DECH nebyl používán.
A co si o tom myslíme dnes? Bereme to jako samozřejmost, bereme to jako něco naprosto tradičního, přece v tantře se vede energie odspoda nahoru. Takže k tomu ta dechová vlna. Navíc to takhle učí i fyzioterapeuti. Prostě tohle tady s námi už zůstane. Je velmi nepravděpodobné, že bychom to někdy v budoucnu učili jinak. Ale vymyslel to kdo? Američan bez napojení na jakoukoliv tradiční linii.
Jóga jde dál i s jeho “plným dechem”.
Jak je to možné? Je to záhada, ale zároveň odpověď nemůže být jednodušší. Já si myslím, že to jde dál takhle snadno jen proto, že na podstatě jógy nic nemění, jakým způsobem dýchám. Tou podstatou je a bude vždy schopnost se koncentrovat a z ní vyvěrající meditace anebo ještě hlubší stavy (pro různé tradice může ta podstata být popisována různě, avšak shoda tam nějaká bude).
Jestli k tomu stavu dojde spontánně v pozici bojovníka (Mysore začátek 20. století) nebo ve zkříženém sedu (2000+ let tradice) a budu-li u toho provádět bandhy staré asi 700 let nebo vizualizovat čakry (cca 1000 let tradice) nebo poslouchat binaurální hudbu ve sluchátkách s ANC (0 let tradice) - to jóga neřeší.
Měli bychom pochopit, že prostředky nejsou tak důležité jako ten cíl. Že věnovat se vlastně JAKÉKOLIV činnosti bez bdělé pozornosti je jako dozrálé obilí místo sklizně zaorat. Máme-li být přítomní, musíme především hluboce toužit. Tato touha nepřijde, dokud přítomnost alespoň jednou neochutnáme. A k tomu může dojít kdekoliv, kdykoliv a jakkoliv. Ale změní vás to navždy.
Józe je to ale úplně jedno.
Jóga jde dál. Její podstata je tak univerzální, že je podle mě nesmrtelná. A můžeme jógu libovolně pokřivit, znetvořit.. stejně pak odpovědi “jak teda dál” najdeme jen ve starých textech a v praxi, která potřebuje tu touhu.
Jestli se józe dlouze věnuji a nikam to nevede, není na čase to přehodnotit a vrátit se ke starší tradici?
Jóga jsou ti lidé, kteří se jí věnují. A když něco nefunguje, musím si prostě upřímně říct - tohle mě k přítomnosti/štěstí nevede.
A takto svým malým dílem přispět k nekonečnému vývoji.