Karma
Karma je slovo mnoha významů, kořen slova “kr” znamená konat, činit, uskutečnit… Na západě se rozšířilo toto slovo ve významu jakéhosi osudu. Není to docela přesné, zkusme se na to dnes podívat trochu blíže.
Rozlišujeme několik druhů karmy, která vychází z tzv. karmanového zákona. Ten lze chápat jako prostý zákon akce a reakce. Tedy že veškeré mé konání vyvolá určitou reakci. Indické pojetí je tedy analogií tohoto zákona a člověk, který žije vědomě, se bude přirozeně snažit o konání v souladu se svým vědomím a svědomím tak, aby minimalizoval možné “negativní” následky.
Zjednodušeně tedy pokud budu konat dobro, tak si tím nezasévám další semínka karmy, které bych následně musel odžít. To co nám vesmír v danou chvíli předhodí, ať už se jedná o nemoc nebo o výhru v loterii, je tedy z jógového pohledu chápáno jako následek našeho předešlého konání. No a aby to nebylo tak jednoduché, tak toto konání obsahuje nejen to, co jsme provedli v tomto životě, ale i ve všech předešlých. A nejen to, co jsme skutečně provedli, ale i naše myšlení je bráno jako konání. Dokonce i naše snění je určitou formou konání. Tím se to celé značně komplikuje.
Vše, co děláme, děláme kvůli touze po výsledku. Někdy je zahalena hávem dobročinnosti, ale motivem často zůstává touha po dobrém pocitu ze sebe sama. Narážíme na satju, pravdivost. Nejsme k sobě upřímní a rádi sobě i okolí namluvíme různé důvody, proč něco děláme, ale neodvážíme se dobrat se podstaty a zjistit, co je tou skutečnou motivací. Navíc býváme zklamáni, když ovoce našich činů není podle našich představ. Jsme naprogramování k věčné nespokojenosti skrze naše neustálé očekávání. Konáme, očekáváme, a výsledek je, že se vztekáme nebo jsme zklamaní.
Pochopí-li ale člověk, že mnoho stojí mimo naši kontrolu a že svět se řídí karmanovým zákonem příčiny a následku, odevzdáme své konání vesmíru, bohu, božské podstatě. Pomine důležitost výsledku a do popředí vystoupí náš postoj. Zjistíme, že není důležité CO, ale JAK. Začneme být schopni konat nezištně, naše fluktuace mysli se zklidňují, přirozeně si pro sebe tolik nenárokujeme, pomáháme. Stáváme se moudrými. „Lepší je věru vědění nežli slepý návyk. Lepší než vědění je rozjímání, ale i zřeknutí se plodů vlastní práce vyniká nad vědění, neboť přináší mír.“ XII, 12, Bhagavadgíta
Pro nás je podstatné, že bychom měli konat vědomě. Vědomě v tom smyslu, že jsme si vědomi toho, jaké následky naše konání bude mít. Nesmíme před nimi zavírat oči. Karma je pro nás užitečná, neboť nám umožňuje růst. Například právě krizové situace nám mohou sloužit jako odrazové můstky. Dobrovolně bychom je nejspíše nevyhledávali, ale pokud nám je vesmír naservíruje, tak jim nebudeme vzdorovat, ale uděláme, co je potřeba. Odneseme si lekci, tím ochutnáme ovoce našich minulých činů a pokračujeme dál. Tuto karmu dělíme:
Saňčita karma je ovoce minulých činů. Není jisté, jestli ji budeme muset prožít nebo ne, to záleží na tom, zda pro to budou vhodné podmínky. Ágámi karma souvisí s tím, co děláme teď. Tohle je nejlepší učebna na studium toho, jak karma funguje. Můžeme totiž díky rychlosti jejího naplňování hledat souvislosti. Třetím typem je Prarabdha karma. Ta se již děje. Té se nevyhneme.
Kladl jsem si vždy otázku, jak je možné, že lidstvo investuje takové množství energie do získávání věcí, hromadění, touhy po slávě, moci, uznání. Fascinovalo mě, že je nás skoro 8 miliard a že každý z nás je implicitně neochvějně přesvědčen o své výjimečnosti, jedinečnosti, úžasnosti. Chápu, že toto sobecké nastavení, které je nám dáno, je důležité pro přežití druhu. Ale my jsme více než přežili. V Evropě například žijeme v obrovské hojnosti a blahu. Máme mnohem víc než potřebujeme.
A tady vstupuje na scénu jóga, protože se najdou tací, kteří si uvědomí, že je už nemůže uspokojit nic externího, pomíjivého, tak hledají odpovědi. A jóga je pokladem, který s tímto pracoval už velmi dávno a nachystal pro nás, kteří se nepotýkáme na denní bázi s ohrožením života, techniky, moudrost, návod, jak dosáhnout štěstí, potažmo realizace. Co je realizace? Je to cíl jógy.
Jóga směřuje k osvobození (mókša), kdy už se zastaví koloběh zrození, protože si jedinec uvědomí svoji božskou podstatu a naplno ji prožije a tím se zbaví karmy. Nemá tedy důvod se znovu zrodit, protože není jakou karmu mu dát do vínku, aby ji prožil. Tak se vrací tam, odkud přišel. Do jednoty - sat, čit, ánanda - bytí, vědomí, blaženost.