Cesta
Život se hodí přirovnat k cestě. Vycházíme z určitého bodu, každý z jiného místa. Je nám dán do vínku určitý charakter, schopnosti, tělesné proporce. Každý člověk se rodí s jinou množinou vlastností a dispozic. V józe by se ta či která forma vysvětlovala karmanovým zákonem. Kam ale míříme? Co je cílem naší cesty? Dojdeme tam vůbec?
Jediná jistota, o kterou se můžeme v životě opřít, je paradoxně smrt, tedy zánik naší tělesné schránky, na které si celý život zakládáme, se kterou se neustále ztotožňujeme a kterou mylně považujeme za nás samotné. Možná proto se člověk, který je přitlačen ke dnu, má strach z konce, obrátí směrem k nějakému náboženství nebo filozofii. Je to pochopitelné, chceme naději. Nechceme přijmout, že by těch pár desítek let, které tady strávíme, mělo být všechno a pak už nic. Takhle krátce před koncem, ale může být už pozdě.
Velmi chytře si s tímto problémem poradila jóga, která považuje člověka, tedy jeho vnitřní podstatu - ÁTMAN - za nesmrtelnou, neboť leží mimo prostor a čas. Jóga - spojení, jednota - ale jde ještě dál. Jóga říká, že ten náš duch, átman, je navíc totožný s těžko uchopitelným univerzálním kosmickým principem - Brahman. Nejen tedy nejsme smrtelní ve své vlastní podstatě, dokonce jsme tvůrci všeho, co kolem sebe pozorujeme. Jsme tím vším.
Samozřejmě to zní hezky, ale jak něčemu takovému uvěřit? V tomto je jóga velmi striktní, láká nás k prožití tohoto splynutí. Netvrdí nám, že to bude cesta snadná. Naopak na nás klade obrovské nároky, co se týče disciplíny, práce s tělem, dechem, myslí. Chce po nás denní praxi. A to nejen, že si ráno zacvičíme, ale že kultivujeme bdělost, ostrou pozornost, kterou používáme k tomu, abychom všechno dělali zcela vědomě. To ale stále nestačí.
Máme se zříct všeho. Své minulosti a budoucnosti. Svých představ o sobě samém. Máme být zcela nezávislí na příjemných či nepříjemných pocitech. Nesmíme nikdy polevit v ostražitosti, protože Yama (jeden z bohů v hinduismu) to vycítí a sešle na nás okolnosti, které nám okamžitě dají za uši. Zdá se vám, že je to příliš velká cena? Nechcete se vzdát všeho, co jste v životě vybudovali? Nemusíte se toho vzdát, spálit všechny hadry a odejít do lesa nazí. Můžete žít podobně jak doposud. Ale krůček za krůčkem se lze zbavit lpění na tom, co máme a touhy po tom, co nemáme.
Když tam nahoře uznají za vhodné, že jste vhodným adeptem k prožití vaší absolutní podstaty a pochopení toho, jakou hru tady s námi vesmír hraje, resp. jakou hrajeme sami se sebou, tak vám udělí milost. Možná to bude kratičký zážitek prozření, pocitu doposud nepoznaného. Může se to stát kdykoliv, spontánně, nečekaně. Anebo klidně při jógové praxi.
Takový zážitek vás může vystřelit do paralelních vesmírů a ještě dál, ale je možné, že si jej racionální mysl nějak “vysvětlí” a bude to k ničemu. Nepomůže vám to v tom, abyste józe uvěřili, že vás přivede ke zdraví, štěstí, síle a zářivému poznaní světa. Ale to nevadí. Jóga není pro každého. I když to dnes podle narvaných studií tak nepůsobí. Jóga je nejmocnější nástroj, který jsme si vyrobili, na to, abychom objevili to, co nedokážeme popsat slovy.
Přemýšlet nad tím, jaké by to bylo, kdybychom takového stavu dosáhli, je zcela zbytečné. To je podobné, jako by chtělo zrcadlo uvidět svůj odraz v sobě. Musí v nás být prostě NĚCO, co nás k józe táhne. Tady apeluju na všechny, kteří se dočetli až sem: Neztrácejte čas.