Jóga bez hranic
Každý z nás už někdy slyšel větu: „Jóga není pro mě. Nejsem dost pružný. Bolí mě kolena. Už na to nemám věk.“
Takové věty většinou neříkají lidé, kteří jógu poznali. Říkají je ti, kteří si pod slovem jóga představují jen obtížné pozice.
Často se říká, že jóga je pro všechny. To vlastně není úplně pravda. Jóga totiž není pro toho, kdo ji dělat nechce. Tam nepomůže nic :)
Ale téměř všechny ostatní překážky lze překonat.
Samozřejmě nelze lusknutím prstu odstranit bolest zad. Nelze vyřešit vysoký krevní tlak stojem na hlavě ani jednou pozicí změnit celý zdravotní stav. Vždy je však možné upravit techniku tak, aby byla bezpečná a přitom neztratila svůj smysl.
A když říkám vždy, myslím tím skutečně vždy.
To nejcennější, co nám totiž jóga nabízí, není hluboký předklon ani noha za hlavou. Je to schopnost soustředit se, přesouvat pozornost od hrubého k jemnějšímu, stále znovu a znovu, až se z koncentrace stane stav bez úsilí. To trvá roky, to je pravda.. Ale právě to je jádro celé praxe.
Bolí mě kolena? Sednu si na meditační polštář nebo lavičku.
Nemohu dělat razantní dechové techniky kvůli vysokému krevnímu tlaku? Zvolím jinou pránájámu, například nádech pravou nosní dírkou a výdech levou v rytmu, který jemně zvýrazní nádech.
Neudělám svíčku? Zvednu jen nohy ke stropu nebo je opřu o zeď.
Nemohu ležet na zádech? Budu relaxovat na boku.
Mám poškozenou nosní přepážku a jednou nosní dírkou se téměř nenadechnu? Ve střídavém dechu si průchod vzduchu jednoduše představím.
Vizualizace není žádná náhražka. V klasických tantrických textech, například v Mṛgendratantra, je práce s představou považována za plnohodnotnou meditační praxi (dhjánu). Čím komplexnější je naše vnitřní představa, tím více soustředění vyžaduje. A čím hlubší soustředění, tím blíže jsme skutečné józe.
Jóga se totiž neodehrává v těle.
Jóga je stav vědomí.
Pokročilého cvičence nepoznáme podle toho, jak hluboce se předkloní. Poznáme ho podle toho, že dokáže v klidu sedět. Že zná své tělo a ví, co mu prospívá a co ne. Nepotřebuje si nic dokazovat.
Věnovat se józe jen kvůli protažení je vlastně jako chodit do mlékárny a odnášet si domů jen prázdné lahve.
Ta dobrá zpráva je, že každá vteřina klidného pozorování vlastního nitra se počítá. A kdo někdy zažil byť jen jedinou takovou nerušenou vteřinu, ten se na podložku vrací znovu a znovu. Prostě nemůže už jinak.
Ne proto, aby se lépe protáhl.
Ale proto, že ví, že díky tomu je život o trochu klidnější…a o trochu sladší.